Hořkosladká symfonie

03. 09. 2008 | † 27. 11. 2008 | kód autora: 3vC

Fandom: Harry Potter

Varování: slash

Přístupnost: 12+

Poznámka: kurzívou jsou psány Removy myšlenky, tučnou kurzívou jsou události odehrávající se v minulosti a zbytek - tudíž přítomnost - je normálním písmem.

Milý Tichošlápku,
dnes jsem spatřil na procházce v Prasinkách toulavé štěně. I když nemám moc peněz, tak jsem mu koupil nějaké žrádlo. Tolik se ti podobalo. Myslím samozřejmě, když jsi byl proměněný. Mělo krásné a hluboké šedé oči, podobné těm, které jsem vždycky tolik obdivoval. I barvou a hebkostí srsti se ti podobalo. Nerad jsem se s ním loučil, ale musel jsem. Momentálně bydlím v levné ubytovně na Příčné ulici, v Prasinkách jsem se byl podívat, jestli v nějakém obchodě nepotřebují výpomoc. Nikde jsem neuspěl. Čas kvapí a peníze mizí. Potřebuji si nutně brzy sehnat nějakou práci, ale nevím jak to udělat, když už jsem ostatně o několik míst přišel, díky mému "malému chlupatému problému."
 
Tvůj Moony.
 
Odkašlal si a položil brk. Nevěděl, proč si svůj deník píše ve formě dopisu Tichošlápkovi, ale přesto to tak dělal již čtyři roky. Tolik času uplynulo od smrti Jamese a Lily, tolik času uběhlo od doby, kdy ty jsi zradil, Tichošlápku...
 
Ozvalo se zaťukání na okno. Přišel k němu a otevřel. Sova mu přinesla objednaný Denní věštec. Zaplatil jí, sova vděčně zahoukala a odlétla. Okno znovu zavřel a očima letmo sjel po titulcích. Peněz měl sice málo, ale Denní věštec si přesto předplatil. Nedokázal by se bez těch novin obejít, zajímaly ho novinky v kouzelnickém světě a navíc – ve Věštci také byly nabídky k práci.
 
Dočetl. Dnes nic zajímavého. Noviny odhodil na starou, rozvrzanou palandu a unaveně si opřel hlavu o křeslo. Zavřel oči a přemýšlel. Znovu mu myšlenky zalétly k jeho ztracenému příteli.
 
Když jsem dnes krmil to štěně, bylo to skoro, jako kdybych krmil tebe, Siriusi. Jenže tohle štěně se nedokáže přeměnit v člověka, zůstane navždy psem. A v tom jste tolik odlišní. Tohle štěně by mi nikdy neřeklo příteli, nikdy by se mě starostlivě nezeptalo co mi je, když mám problémy, nikdy by mě nepolíbilo...
 
7:15, 25.12.1977, Nebelvírská společenská místnost, Bradavice
 
"Moony! Co tak brzo?!" zahalasil Sirius a sešel dolů po schodech. "Kluci ještě spí..."
 
"Já vím," usmál se unaveně Remus, "ale probudil jsem se a nemohl už usnout. Tak jsem se vytratil tiše dolů, abych vás neprobudil."
 
"No jo," řekl Sirius a plácl se rukou do čela. "Když už jsme tu sami dva, tak toho využijeme, ne?" mrkl na kamaráda. "Veselé Vánoce, Moony!" vytáhl z kapsy hábitu úhledně zabalený dáre...

....

 
Remus se zasmál. "Jsi blázen, Tichošlápku."
 
"Proto jsme taky kamarádi, ne?" zašklebil se Sirius a balíček mu podal. "Rozbal to."
 
Remus opatrně rozbalil dárek, aby nepoškodil balící papír. Vykoukla na něj malá červeno-žlutá krabička. Nechápavě pohlédl na Siriuse.
 
"Pokračuj," pobídl ho šedooký chlapec.
 
Remus pokrčil rameny a strhl z krabičky víčko. Strnul překvapením. V krabičce byl krásný ozdobný řetízek s motivem lva – Nebelvírského symbolu.
 
"Tak co, líbí?" vyzvídal netrpělivě Sirius.
 
"Je krásný," vydechl Remus. "Takový si ale nezasloužím, Tichošlápku..."
 
"Ale jdi ty," usmál se Sirius. "Ukaž, já ti ho připnu."
 
Remus se k němu otočil zády, Sirius mu odhrnul pár delších pramínků vlasů z krku a jemně mu řetízek připnul. Potom se k sobě otočili obličeji.
 
"Sluší ti," řekl Sirius.
 
"Díky," opáčil Remus. "Ale to jsi vážně nemusel..."
 
"Musel," řekl Sirius tiše. "Dal jsem ti ho, protože tě mám rád, Moony."
 
Chvíli na sebe mlčky hleděli. Remus pak měkkým hlasem řekl:
 
"Taky tě mám rád, Tichošlápku. Jsi můj dobrý kamarád, nevím, co bych si bez tebe počal."
 
"Ne, ty mi nerozumíš Moony!" vyhrkl Sirius. "Já tě mám rád, ale ne jako kamaráda...mám tě rád víc."
 
Remus polknul nasucho.
 
"Miluji tě," řekl Sirius a jemně políbil kamarádovy rty.
 
Remus se nebránil, byl na to příliš v šoku. Navíc se mu dotyky Siriových rtů líbily.
 
"Myslíš to vážně, Tichošlápku?" zeptal se, když polibek skončil. Sirius přikývl, tady slov nebyla třeba.
 
"Jak dlouho?" zeptal se jedním dechem hnědooký chlapec.
 
"Asi půl roku," šeptl Sirius. "Překvapuje tě to?"
 
"Ano, ale alespoň se tím vysvětlilo to, proč jsem tě během toho půl roku neviděl se žádnou holkou. Pomalu jsem si začínal myslet, že už jsi snad dostal rozum."
 
"Ne," řekl Sirius. "Já a dostat rozum? Nikdy, Moony," zasmál se. "Jen jsem tě už tehdy miloval a holky se mi nelíbily."
 
"Aha," špitl Remus.
 
"Tak co tomu říkáš?" zeptal se Sirius rozklepaným hlasem.
 
"Víš, Tichošlápku," zaváhal Remus, "dej mi čas."
 
Sirius se od něj odtáhl, šedé oči posmutněly. "Jistě, Moony...máš tolik času, kolik jen budeš chtít."
 
Máš tolik času, kolik jen budeš chtít.
 
Když jsem nad tím tenkrát popřemýšlel, došlo mi, že bych těžko mohl najít lepšího partnera. Ty jsi byl můj kamarád, znal jsi mě, a hlavně jsi věděl o tom, že jsem vlkodlak – nevadilo ti to. Navíc jsem tě zbožňoval, Tichošlápku. Byl jsi tak krásný, s těmi svými černými vlasy a velkýma šedýma očima. Tvé rty chutnaly po jahodách. Uvědomil jsem si, že se můj kamarádský cit k tobě začíná pomalu měnit v lásku.
 
17:48, 21.1.1978, venkovní pozemky, Bradavice
 
Remus pozoroval z uctivé vzdálenosti svého kamaráda, choulícího se do teplého kabátu v Nebelvírských barvách. Sirius stál u jezera a zamyšleně hleděl do dálky.
 
"Siriusi!" oslovil ho Remus. Černovlasý chlapec se otočil a oči se mu rozzářily.
 
"Reme! Co ty tady?"
 
"Hledal jsem tě," řekl Remus a popošel k Siriovi.
 
"Aha," odpověděl Sirius rozpačitě a sklonil oči k zemi.
 
"Chtěl jsem s tebou mluvit o tom, co se stalo o Vánocích."
 
Sirius vzhlédl. "Tak do toho, Moony. Vynadej mi, řekni mi, že jsem blázen..."
 
"Mlč, Tichošlápku," obořil se na něj Remu...

.... "Ty jsi vážně cvok..." chytl ho za ruku a přitiskl se k němu.

 
Sirius zalapal po dechu. "Má to snad znamenat...?"
 
"Ano," odpověděl Remus na jeho neúplnou otázku. "Přemýšlel jsem a něco jsem zjistil."
 
Obrátil Siriuse čelem k sobě. Nyní se jejich tváře téměř dotýkaly.
 
"Taky tě miluji, Tichošlápku."
 
Nikdy v životě, ani předtím ani potom, jsem v ničích očích nespatřil tolik citu, jako v těch Siriových. Tenkrát jsme se políbili podruhé. Vášnivěji, bylo to zcela jiné, ale bylo to...správné.
 
Ačkoliv bylo chladno, tvoje blízkost mě hřála, Tichošlápku.
 
Následující roky jsme náš vztah udržovali podobným tempem. Neměli jsme nikam spěchat, Ty-víš-kdo tu sice byl a naháněl hrůzu celému kouzelnickému společenství, my dva jsme byli ale stejného názoru – láska se nesmí uspěchat.
 
Jamesovi, Petrovi a Lily jsme nikdy neřekli pravdu. Bylo to sice nesmírně těžké a možná od nás i trochu sobecké, ale nevěděl jsem, jak by to vydýchali. Zvlášť James, byl vždycky dobrý přítel, ale o homosexuálech neměl zrovna nejlepší mínění. Lily byla tolerantní, ta by to pochopila...a Petr? On byl takové ťululum, že by mu to nejspíš ani pořádně nedošlo.
 
Ale situace se zhoršovala. Došlo mi, že budeme muset podniknout jistá opatření.
 
14:41, 10.9.1981, Siriusův dům
 
"Moony, tak rád tě vidím!" objal Sirius svého přítele.
 
"Taky tě rád vidím, Siriusi," políbil ho Remus na tvář, "ale jsem tu dnes kvůli jiným věcem."
 
Sirius se zatvářil vážně. "Co se děje?"
 
"Víš sám, že v poslední době se množí útoky Smrtijedů. A ještě předtím, než lidi zabijí, tak se z nich snaží dostat pomocí mučení a Nitrozpytu nějaké informace o činnosti druhé strany," vysvětloval Remus zúčastněným hlasem.
 
"Ano, vím," přisvědčil Sirius.
 
"Tak mě napadlo, že bychom měli vyzkoušet, jak se dokážeme ubránit Nitrozpytu."
 
"Asi máš pravdu," připustil zaraženě Sirius. "Co mám dělat?"
 
"Jenom si sedni a soustřeď se," odpověděl Remus a připravil si hůlku. Ještě předtím, než vyslal zaklínadlo řekl: "A neboj se Tichošlápku, nikdy bych ti neublížil."
 
"Věřím ti," zašeptal Sirius a zavřel oči.
 
"Legilimens!"
 
Nepustil jsi mě tenkrát do své mysli, Tichošlápku. Vyzkoušeli jsme to pro jistotu ještě jednou, ale se stejným výsledkem. Zapotil ses, jak ses snažil odrazit můj útok na tvé vzpomínky. Krůpěje potu ti stékaly po tváři, ale slušelo ti to ještě víc než obvykle, když jsi mě po konci cvičení objal se slovy "Zvládli jsme to!"
 
Otevřel oči a rozhlédl se po setmělé místnosti. Neuvědomil si, že mezitím, co vzpomínal na svého přítele, uběhlo několik hodin. Navíc mu úpěnlivé kručení v břiše připomínalo, že by se měl něčeho najíst a také napít. Zjistil, že má suché rty, přejel si po nich prstem. Byly teplé a měkké.
 
Pořád cítím tvé polibky, Tichošlápku...
 
Proč jen si to udělal? Proč jsi zradil?
 
Já jsem tě miloval a ano, pořád tě miluji, ačkoliv má láska nyní nese hořkou stopu smutku a možná i nenávisti.
 
Co ti on nabídl lepšího, že jsi se stal jeho špehem a zahodil všechno? Náš vztah, přátelství s Jamesem, Lily a Petrem...
 
Ty jsi byl mé slunce, Tichošlápku. Miloval jsem tě tak moc, že každá chvíle bez tebe byla tak bolestivá, že přeměna ve vlkodlaka je proti ní radostnou událostí.
 
Přesto ti to bylo málo.
 
7:15, 1.11.1981, Ministerstvo kouzel
 
Remus pozoroval Tichošlápka, kterého vedli bystrozorové pravděpodobně k výslechu.
 
Od chvíle, co se dozvěděl, co se stalo, nepromluvil. Hrdlo se mu stáhlo bolestí tak, že i kdyby chtěl mluvit, k ničemu by to nebylo.
 
Jamesi, Lily, Petře...jste mrtví. Mrtví. Mrtví. Jste mrtví.
 
A ty Tichošlápku...Proč jsi to udělal? Zradil jsi nás všechny.
 
Hlouček právě procházel kolem něj. Remus zastavil postaršího muže, o kterém věděl, že si bere tento případ na starost.
 
"Pane Skrku, mohu s ním na chvíli mluvit?" Vysoukal ze sebe namáhavě a ukázal na Siriuse v poutech.
 
Skrk sjel pohledem bledého mladíka v ošuntělém oblečení, ale nakonec přikývl.
 
"Děkuji," řekl tiše Remus a popošel blíž k Tichošlápkovi.
 
Sirius zvedl hlavu a zahleděl se mu do očí. Remuse vyděsilo, jak prázdné se mu zdály. Nevydržel to a ucukl pohledem,
 
"Proč jsi to udělal?" zeptal se.
 
Sirius zavrtěl hlavou.
 
"Já to nebyl," řekl chraplavým hlasem.
 
"Nevěřím ti. Lžeš," zašeptal Remus. "Sbohem, Siriusi Blacku."
 
Odstoupil od něj a kývnutím hlavy dal Skrkovi najevo, že skončil.
 
Znovu pokračovali v cestě.
 
Remus se přemístil k sobě do bytu. Tam se schoulil do kouta a rozbrečel se. Už nemusel nic skrývat.
 
Dlouhá doba uplynula od toho dne, Tichošlápku.
 
Mnoho dní přeletělo kolem, mnoho nocí zmizelo v dáli.
 
Mnoho úplňků jsem protrpěl sám a nemilován.
 
 
Šťastný jsem byl
A mohl jsem i nyní být
Jen tebe po svém boku mít
Po svém boku mít
 
 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.